Bušení srdce, sevřený žaludek, třes v rukách. V emočně náročné situaci bývá zatraceně těžké se zastavit a získat nadhled. Možná si říkáte, že nejste normální – jste přece dospělí! Mám pro vás dobrou zprávu: každý z nás občas zažívá emoční bouře. Vaše pocity nejsou divné. Jsou lidské.

Kde jsou ty hranice?

Představte si, že vaše emoce jsou jako řeka. Někdy teče klidně, jindy se vzedme. To je přirozené. Problém nastává, když se z řeky stane povodeň, která ničí všechno kolem.

Naprosto normální je, když:

  • Jste smutní po zklamání nebo ztrátě

  • Zlobíte se při nespravedlnosti

  • Jste nervózní před důležitou událostí

  • Jste citlivější během velkých změn

Kdy zpozornět:

  • Silné emoce vám brání v každodenních činnostech déle než dva týdny

  • Potřebujete alkohol k utlumení pocitů

  • Vaše nálady ničí vztahy a práci

  • Uvažujete o sebepoškozování

A co děti?

U dětí je rozpoznání normy ještě složitější. Záchvaty vzteku u batolat? Běžné. Výkyvy nálad u dospívajících? Také normální.

Kdy vyhledat pomoc:

  • Dlouhodobé změny v chování bez zjevného důvodu

  • Náhlé zhoršení školních výsledků

  • Izolace od přátel

  • Narušený spánek nebo apetit déle než dva týdny

Co s tím?

Zklidnění přes tělo: Zkuste techniku 5-4-3-2-1 – pojmenujte 5 věcí, které vidíte, 4 věci, kterých se dotknete, 3 zvuky, 2 vůně, 1 chuť.

Práce s dechem: Stop! Několik hlubokých nádechů – čtyři doby nádech, osm dob výdech.

Buďte k sobě laskaví: Mluvte se sebou jako s nejlepším přítelem. Místo "To jsem zase pokazil/a" zkuste "Udělal/a jsem chybu, ale to se stává. Co se z toho můžu naučit?"

Pamatujte: Všechny emoce mají své místo, i ty nepříjemné. Být člověkem znamená cítit – a to je v pořádku.


Tento článek jsem napsala pro portál psychologie.cz. Najdete tam i mé další texty.