Obrazovky vs. příroda

Co je pro děti lepší? Příroda nebo tablet? Asi tušíte, že? Ale co na to říká věda?

7 min.

Dneska ráno jsem viděla na hřišti scénu, která mě dostala. Kluk, tak pět let, seděl na lavičce s tabletem. Dva metry od něj? Kaluž. Obrovská, blátivá, úžasná kaluž. A on si jí nevšiml! Panebože, i já ve svých třiceti letech jsem se v ní tak moc chtěla rochnit. Kdybych byla mladší, už jsem v ní. Ale on ani nezvedl oči od mobilu.

To mě přivedlo k otázce: Co se to vlastně děje s našimi dětmi?

Co říkají čísla (a nejsou hezká)

Nedávná studie z Estonska sledovala přes 400 rodin a zjistila:

Děti ve věku 2-4 let tráví v průměru 1,8 hodiny denně s obrazovkami, přičemž 69,5 % z nich překračuje doporučený limit jedné hodiny denně.

Ale to není všechno. Stejná studie zjistila jasnou souvislost: čím více času děti tráví u obrazovek, tím horší mají slovní zásobu a gramatické dovednosti.

A teď ta bomba: Výzkumníci identifikovali tři typy rodin podle používání obrazovek – rodiny s nízkým, středním a vysokým používáním. Děti z rodin s vysokým používáním měly výrazně nižší jazykové schopnosti než děti z rodin s nízkým používáním.

Jinými slovy: Když vy koukáte hodně do mobilu, vaše dítě hůř mluví. Jo, přečetli jste správně.

Proč to funguje takhle?

Představte si tohle. Vaše dvouletá dcera sedí na gauči a kouká na Peppu Pig. Vy vedle ní scrollujete Instagram.

Co se vlastně děje? Nic. Žádná konverzace. Žádné "podívej, támhle je pták!" Žádné společné objevování.

Ale samozřejmě - není to jen černobílé. Ani kdybyste na tu pohádku koukali společně, nestanou se zázraky. Studie ukázala, že ani společné sledování obrazovek s rodiči nepřináší jazykové benefity. Důvod? Rodiny často sledují obrazovky v tichosti, bez diskuse o obsahu, což omezuje příležitosti pro rozvoj řeči.

Ale počkat, je tu záchrana

Před pár měsíci vyšel přehled výzkumů o hraní venku v přírodě. A výsledky jsou... wow!

Longitudinální studie sledující téměř 5 000 dětí od 4 do 15 let zjistila, že přístup k zeleným plochám v raném dětství vede k lepšímu duševnímu zdraví v adolescenci, díky podpoře prosociálního chování a kognitivního rozvoje.

Čtete to správně. Když dáte své dítě ven do přírody teď, pomůžete mu o deset let později. To je jak investice. Ale místo peněz vkládáte čas v lese.

Co konkrétně příroda dělá?

  1. Zlepšuje pozornost. Výzkum ukazuje, že venkovní hra, zejména v přírodním prostředí, zlepšuje schopnost dětí soustředit se při učení a akademických aktivitách: Vaše dítě po hodině v parku líp vnímá ve škole lépe. Není to magie. Je to věda.

  2. Učí sociální dovednosti. Zelené plochy podporují prosociální chování jako sdílení, laskavost a pomoc druhým, což následně přispívá k lepšímu sociálnímu a kognitivnímu vývoji : Když si děti hrají venku, musí vyjednávat. Plánovat. Řešit konflikty. Tohle tablet nezvládne.

  3. Pomáhá emocím. Další nedávná studie z roku 2024 zjistila něco zajímavého. Děti, které tráví více času venkovním hraním, vykazují lepší regulaci emocí, což je důležité pro učení a osobní vztahy. Prostě řečeno: Dítě, které leze po stromech, zvládá líp vztek.

Ale moje dítě nechce ven!

Jo, znám to. "Tati, je mi tady líp, mám tu WiFi."

Tady je podstatná věc: Rodiče a pedagogové jsou považováni za "strážce" přístupu dětí k venkovnímu hraní. To vlastně znamená, že jejich postoje a obavy významně ovlivňují, kolik času děti tráví venku.

Takže problém nejste vy. Ani děti. Je to možná náš kolektivní strach.

Bojíme se úrazů. Bojíme se cizích lidí. Bojíme se, že se dítě ztratí.

A tak radši dáme tablet než abychom ho vyslali si někam hrát. Je to bezpečnější, ne?

Jenže není. Podle výzkumů je to vlastně horší.

Co s tím?

  1. Začněte malými kroky: Nemusíte hned stavět dřevěný dům v lese. Stačí dvůr. Park. Dokonce i beton s plevelem ve spárách.

  2. Jděte s nimi: Aspoň zpočátku. Přístup k venkovním prostorům nestačí – důležitá je i podpora dospělých, která pomáhá dětem tyto prostory aktivně využívat. Ukažte jim, že kameny se dají vrstvit. Že mravenci něco táhnou. Že oblaka vypadají jako...cokoli, co si vymyslí.

  3. Vypněte všechno (i sebe): Výzkum identifikoval, že hraní videoher má negativní dopad na jazykové dovednosti dětí, bez ohledu na to, kdo hraje – jestli dítě samo, matka nebo otec. Takže ne, nemůžete sedět v parku a scrollovat. Musíte být tam. Doopravdy.

  4. Plánujte to jako kroužek: Pokud by fotbal byl v 16:00, tak tam na 16:00 prostě jdete. Tak proč si nenastavit "čas v lese" ve 14:00? Není to extra aktivita. Je to potřeba.

Realita, kterou nikdo neříká

Bude to sakra těžké. První týden vás děti budou nenávidět. Druhý týden taky. Třetí začnou objevovat.

A pak se stane něco magického.

Přijdete domů a vaše šestileté dítě vám bude 20 minut vyprávět o tom, jak našlo brouka. Jakého brouka. Kam lezl. Co asi dělal.

A to je přesně ta řeč, kterou by nikdy nezískalo z tabletu.

Čísla nakonec

Shrňme si to:

  • Obrazovky: Horší slovní zásoba + slabší gramatika + méně sociálních dovedností

  • Příroda: Lepší pozornost + silnější emoce + zdravější mysl za 10 let

Není to raketová věda. Je to jen les.

Takže příště, až vaše dítě řekne "chci tablet", zkuste: "Hele, nejdřív musíme najít tu nejlepší kaluž v parku. Pak uvidíme."

Vsadím se, že na tablet zapomene.

A teď vážně: Kdy naposledy VAŠE nohy cítily trávu? Možná byste měli jít ven taky. Pro vědu přece!

Reference

Lee, J. J., Flouri, E., & Jackson, Y. (2024). The role of timing and amount of outdoor play in emotional dysregulation in preschool children. Child: Care, Health and Development, 51(1), e70020. https://doi.org/10.1111/cch.70020

Tulviste, T., & Tulviste, J. (2024). Weekend screen use of parents and children associates with child language skills. Frontiers in Developmental Psychology, 2, 1404235. https://doi.org/10.3389/fdpys.2024.1404235

Wyver, S. (2024, November). The influence of outdoor play on social and cognitive development. In Encyclopedia on Early Childhood Development. https://www.child-encyclopedia.com/outdoor-play/according-experts/influence-outdoor-play-social-and-cognitive-development